Jednoslabičná II aneb krutého pádu velkého náčelníka pravdivé popsání

Náš Chýn jel z dřin.
Jel sám, měl dost.
Vtom pad jak žok,
kles níž tak,
jak když je na zem sťat kmen či stvol.
Byl snad na mol?
Ne, byl v dur.
Však fén tam dul,
pad déšť, moc vod.
Chyt skluz, měl smyk,
spad ze svých kol,
o zem pak třísk mu týl.

Žal má teď štac,
i gal má splín.
Co má však po tom všem on, Chýn?
Dlí teď tam,
kde vlád kdys všem znám pan DrRáth.
Kde i on sám chce plášť svůj mít
a dbát o lid.
Teď má však klid.
Brát lék a spát,
toť mu cíl.
Brát sil a mít už pryč
ten třes hlav.

Psal Kous když jel tam,
kde Hrad (kde dřív náš král, teď však jen...Klaus),
ve čtvrť měst - hrad vín (a je tam Mír-Platz) . Tam hnal ho job.
Den po tom všem. Rok znám.